Útoky na Kubu

Část 2.

15. dubna 1961 se vylodily vojenské jednotky v počtu 1 450 lidí, sestavené převážně z kubánských emigrantů vycvičených a vyzbrojených na Floridě a Guatemale, na Playa Girón, Playa Larga a Playa Verde. Byly podporovány ze vzduchu letadly B 26 a námořní flotilou USA, byly vyzbrojeny tanky, děly, obrněnými vozidly, minomety a velkým množstvím dalších zbraní. Spojené státy si ale neuvědomily, že kubánská revoluce má masovou podporu lidu, který bude bránit svou nezávislost za každou cenu. I přes obrovskou převahu agresoři utrpěli drtivou porážku od milicí pod velením Fidela Castra. Za pouhých 72 hodin byli agresoři rozdrceni - jednalo se o první vojenskou porážku USA na americkém kontinentu. Bylo zajato 1 149 vojáků. Vítězové zacházeli se zajatci velkoryse. Samozřejmě že nikdo nebyl trýzněn a mučen, jak to praktikují Spojené státy. Kuba za ně žádala výkupné a Kennedyho vláda za ně zaplatila léky a potravinami v hodnotě 53 miliónů dolarů. Po tomto incidentu sesadil prezident Kennedy Allana Dullese z funkce ředitele CIA a vedením protikubánských akcí a pověřil generální štáb ozbrojených sil namísto CIA.

18. dubna 1962 vypracovala armáda USA tzv. Plán Kuba, který měl za cíl provokovat, vyvolávat konflikty v okolí základny Guantanámo a obvinit z něj Kubánce. Obsahoval například organizování atentátů proti emigrantům v Miami a ve Washingtonu, zničit americkou loď s posádkou, v kubánských uniformách a za podpory letadel s kubánskými výsostnými znaky provést invazi proti některé zemi v sousedství Kuby, sestřelit civilní letadlo za letu z USA se skupinou studentů přebarvenou stíhačkou F 86. Tak měla být ospravedlněna rozsáhlá agrese proti svobodnému státu. V roce 1962 pořádalo americké válečné námořnictvo ve vodách Portorika manévry, kterých se zúčastnilo 80 válečných lodí, několik set bojových letadel, 40 000 vojáků a příslušníků námořní pěchoty. Nacvičovalo se vylodění na pobřeží Kuby. Současně zahájilo provoz 5 štvavých vysílacích stanic z území USA.

V této situaci, pod hrozbou útoku, dohodla Kuba se SSSR, že ten umístí v západní části ostrova 42 raket, namířených na USA. Došlo k tzv. Karibské krizi. Vznikla situace, kdy byla 3. světová válka prakticky za dveřmi. Vážné napětí v mezinárodních vztazích mohlo lehce přerůst v ozbrojený konflikt. Obě velmoci se nakonec dohodly garantovat územní celistvost Kuby a nedotknutelnost jejich hranic. SSSR upustil od dokončení základny a došlo k dohodám o omezení výroby a rozmisťování zbraní hromadného ničení ve světě. Nutno však konstatovat, že dohodnutá pravidla dodržoval jednostranně jen Sovětský svaz. Pro USA jsou dodnes všechny smlouvy jen cárem papíru.

V roce 1965 odešel Che Guevara, který zastával funkci ministra průmyslu, bojovat do Konga a později do Bolívie. Tam byl také 9. října 1967 zavražděn.

V USA byl vydán Torricelliho zákon, který ustanovoval blokádu Kuby. Ten byl později upraven Helms - Burtonovým zákonem.

V roce 1994 kubánská vláda dovolila komukoli vycestovat z Kuby. Emigrovalo 35 000 lidí, kteří se usídlili v USA, kde se většinou stali členy teroristických uskupení. Miami na Floridě je dnes centrem těchto kriminálních organizací, kde se organizuje boj proti národu, který se rozhodl jít jinou cestou, než by se hodilo americkým monopolům.