Historie do roku 1952

Část 1.

Kuba byla vždy těžce zkoušenou zemí. Její obyvatelé si svobodu těžce vydobyli a tak si jí dovedou vážit.

Pro Evropu byl ostrov objeven Kryštofem Kolumbem a jeho výpravou, když se pokoušeli najít západní námořní cestu do Indie. Vylodili se 27. října 1492 na severovýchodním pobřeží Kuby. Ostrov se tak stal koloniálním územím Španělska. Slavný mořeplavec se nikdy nedozvěděl, kde přistál a celý život se domníval, že dosáhl indických břehů.

V této době zde žilo přibližně 100 000 domorodců. V roce 1512 se pokusil dobýt Kubu Diego Velázquez de Cuéllar s 300 vojáky. V roce 1514 obsadil většinu ostrova a založil první města - Nestra Asunción, de Baracoa, Santiago de Cuba, Bayamo, Santa Maria de Puberto Principe, Sencti Spíritus, Santísima Trinidad a San Cristóbal de la Habana.
Původnímu obyvatelstvu bylo pomocí násilí, vraždění, vypalování a hromadných masakrů vnucováno křesťanství. I zde, stejně jako v Evropě, stála katolická církev v čele těch největších zrůdností a nejsmutnějších událostí v historii lidstva. V důsledku těchto hrůz, ke kterým se přidaly nemoci, klesl počet původních obyvatel na pouhých 5 000. Docházelo tak k nedostatku pracovní síly a proto se od roku 1522 začali do země přivážet černoši - otroci z Afriky. To je vysvětlením pro velkou etnickou a kulturní různorodost Kuby.

Dne 4. ledna 1762 vyhlásila Británie Španělsku válku. 5. března se u břehů vylodila britská válečná flotila a po prudkých bojích a oblehání hlavního města Britové ovládli Havanu a úzký pás pobřeží. Španělé však přestěhovali hlavní město do Santiaga a i nadále ovládali většinu ostrova. Později byla podepsána Versailleská smlouva, stvrzující mír mezi Francií, Velkou Británií a Španělskem. Británii připadla Florida a Španělům Havana. V roce 1783 získaly Spojené státy americké nezávislost na Velké Británii.

Těžké životní podmínky vedly roku 1820 k povstáním za nezávislost proti Španělsku, ale nebyla úspěšná. Existence otroctví byla v zájmu plantážníků a proto chtěli připojit Kubu k USA, kde bylo otrokářství na rozdíl od Evropy zachováno. V roce 1848 byly provedeny ozbrojené pokusy se snahou o připojení k USA pod vedením generála Narcisa Lopéze. Ten byl ale zajat a odsouzen k trestu smrti.
Roku 1869 začala válka o svobodu vlasti, která trvala až do roku 1878 a nakonec byly splněny podmínky Španělů. Těchto bojů za nezávislost se účastnil i José Martí, jeden z největších hrdinů Kuby a bojovník za nezávislost, už ve svých 15 letech. V bojích byl zajat a deportován do Španělska. Pod jeho vedením se později podařilo dosáhnout zrušení otroctví na Kubě. V této době ale USA začaly vyvíjet intenzivní nátlak na Kubu, hospodářsky i politicky.
Další válka za nezávislost začala v roce 1895, ve které byl José Martí zabit.
V únoru 1897 došlo k vypovězení války mezi USA a Španělskem a v prosinci 1898 byla Španělům vnucena tzv. pařížská mírová smlouva.

25. února 1901 byl Kubě vnucen tzv. Plattův dodatek k ústavě, který stanovil, že Spojené státy mají právo "intervenovat na obranu svobody a nezávislosti Kuby a udržet vládu schopnou zajišťovat ochranu života, majetku a svobody jednotlivce". Kuba se tedy bez souhlasu Spojených států nemohla účastnit mezinárodního dění, realizovat hospodářské a politické smlouvy a podobně. USA si rovněž vynutily právo zřídit vojenské základny na Kubě. Tou je dnes smutně proslulé Guantanámo. Tento dodatek k Ústavě byl vnucen, byla to ale jediná možnost k ukončení okupace a vyhlášení republiky.